Vše o psech

Úplně první pes,kterého jsem poznala,se jmenoval DIANA.Byla to malá,černá fenka malého knírače.Rodiče a sestra ji měly ještě před mým narozením,takže vlastně to byla taková moje sestra.Samozřejmě sem se o ní sama nestarala,ale asi to odstartovalo můj vztah ke zvířatům,ke psům vůbec.Bohužel,Dianka asi po 2 letech zemřelo-prý na nějakou nemoc.A tak táta koupil novou fenku-opět malou,černou kníračku,která dostala jméno po své předchůdkyni,Diana.Byla to velmi milá fenka,milovala jsem jí,protože se mnou vyrostla.Ve třech letech měla 9 štěňátek-vzorná matka.Později jsme ji chtěli nechat připustit ještě jednou,ale už nechtěla a dozvěděli jsme se,že by to už vůči jejímu věku bylo poněkud riskantní.Takže vlastně udělala dobře.Asi po 9 letech jsme si pořídili dalšího psa,který se jmenuje Max.Je to krásně stavěný energický německý ovčák.Byli s Diankou dobrý parťáci,i když byla Dj o dost menší,vždy si dokázala zjednat pořádek.Jenže po dvou letech to začalo jít s Dianou po zdravotní stránce z kopce.Přestala žrát.Mysleli jsme,že jí asi nechutnají konzervy,co jí běžně dáváme,nebo že má nemocné zuby.Máma jí začala vařit kuřecí maso s rýží.To už jedla.Tak jsme mysleli,že už je to dobrý.Jenže omyl.Asi po měsíci dostala ukrutný průjem-trvalo to asi týden.Šli jsme s ní k veterináři,který nám předepsal nějaké léky.Nastalo nepatrné zlepšení jejího zdravotního stavu,ovšem nebylo to o nic lepší,protože drasticky hubla-v jejích 12 letech vážila pouhých 2,5 kg!!!Proto jsme léky vysadili a dále kupovali speciální žrádlo.Nastalo takové zlepšení,že se mi zdálo,že už je z nejhoršího venku-bohužel to byl jen další omyl.Asi po dalším měsíci Dianka oslavila své 13.narozeniny.Bylo to úterý 14.června.Poslední dny už jen ležela na polštáři,menohla chodit,ale přece jenom se v jejích očích zračila nevysvětlitelná vděčnost smísená s bolestí,kterou procházela.Můj otec jí chtěl odvézt k veterináři,na eutanazii,ale já sem si bláhově myslela že se z toho vyhrabe.V sobotu 19.června 2005 jsme s mou sestrou vzali Maxe a šli jsme s ním na podvečerní procházku na louku.Na ten den NIKDY nezapomenu.Zrovna dávali v televizi Armageddon,tak jsme si pospíšili,protože jsme se chtěly koukat a ještě předtím jsem chtěla vzít Dianku ven,aby se vyčurala.Přišly jsme domů,vzala jsem Dianku do náručí,obula jsem si boty a vynesla jsem jí ven na trávu-podepřela jsem jí hrudníček,když v tom okamžiku se jí podlomily nožky a ona se mi skácela pod rukama-snažila jsem se jí nahmatat,jestli jí ještě bilo srdce-nebilo.....Asi po dvou dnech jsem si uvědomila,že to pro ní bylo vlastně vysvobození.Diagnoza Diančiny nemoci zněla-bakterie rodu CLOSTRIDIA ji prakticky zevnitř vyžraly všechen obsah jejích střev a ona z toho co sežrala,vlastně nic neměla.Nevím,jak se do ní dostaly.Jen vím,že na Dianku nikdy nezapomenu a že sem jí měla strašně moc ráda.Jen jedna rada na konec-NIKDY nepodceňujte zdravotní stav svého psa-je odkázaný jen a jen ná vás-sám se z toho NEDOSTANE!!!

Když Dia umřela,upnula jsem se na Maxe.U něj jsem pozorovala známky jistého znepokojení,kam Dj zmizela.Začala jsem se mu věnovat,chodit s ním na procházky.Je to hodný a milý pes-možná jen trošku hyperaktivní.

Letos v březnu do mého zvěřince přibyde další zvíře-malý,černý knírač-chtěla bych fenku.Jak se bude jmenovat??zřejmě Dianka,pokud to bude pejsek tak zatím vymyšlené jméno nemám :-)